Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vlak "život" (zamyšlení při adventu)

3. 12. 2010

d78.gifPřed časem jsem četl knihu, ve které byl život přirovnaný k cestě vlakem. Je to zajímavé čtení, pod podmínkou, že ho správně interpretujeme.

Život není ničím jiným, než cesta vlakem; skládající se z nastupování a vystupování, přeplný nehodami, příjemnými překvapeními a též hlubokým smutkem.

Narozením nasedáme do vlaku a střetáváme tam osoby, s kterými bychom si přáli zůstat po celou naši cestu: naši rodiče.

Bohužel pravda je jiná.

Oni na nějaké stanici vystupují zbavujíce nás svojí citlivosti, prázdné a nenahraditelné vazby k nim.

To ale nepřekáží tomu, aby nastoupily jiné osoby, které se pro nás stanou velmi důležitými.

Přicházejí naši sourozenci, přátelé, zázračné lásky.

Mezi osobami, které cestují tímto vlakem se najdou i tací, kteří se přišli jen svézt.

Tací, kteří při cestování vyvolávají jen smutek ...

A též tací, kteří chodí po vlaku a jsou připraveni stále pomoct nemohoucím.

Mnozí po vystoupení zanechávají stálou citlivost ...

Jiní vystoupí tak nepozorovaně, že si ani neuvědomíme, že uvolnili místo.

Je zajímavé, že někteří cestující, které nejvíc milujeme, obsadili místa ve vagónech, které jsou nejdál od toho našeho.

Proto budeme muset přežít naši cestu bez nich.

Samozřejmě nic nebrání tomu, aby jsme se během cesty rozhodli, - i když s těžkostmi - opustili náš vagón a vypravili se k nim ...

Ale bohužel už si nebudeme moct sednout vedle nich, protože toto místo už bude obsazené jinou osobou.

Nevadí; tato cesta vypadá právě takto: plná výzev, snů, fantazie, očekávání a rozluček ...

Ale nikdy návratů.

 A proto absolvujeme naši cestu nejlépe, jak se dá.

Pokusme se navázat známost s každým cestujícím, hledajíce v každém z nich ty nejlepší vlastnosti.

Pamatujme, že v každém momentě cesty můžou koktat a my jim pravděpodobně budeme muset porozumět ...

Protože i nám se mnohokrát bude plést jazyk a najde se někdo, kdo nám bude rozumět.

Velké tajemství na konci spočívá v tom, že se nikdy nedozvíme na jaké stanici vystupujeme, ani kde vystupují naši společníci a dokonce ani ten kdo má místo po našem boku.

Zamýšlím se, jestli v té chvíli když vystoupím z vlaku pocítím nostalgii ...

Věřím, že ano.

Odloučit se od některých přátel s kterými jsem cestoval bude bolestné.

Dovolit, aby moje děti zůstaly samy, bude velmi smutné.

Ale držím se naděje, že až přijdu na hlavní stanici,  uvidím je přicházet s batohem, který neměly při nastupování.

Myšlenka, že jsem se přičinil k tomu, aby se jejich batoh zvětšoval a stával se hodnotnějším mě dělá šťastným.

Přátelé moji.

Učiňte, aby náš pobyt v tomto vlaku byl pokojný a hodný úsilí.

Starejme se tak, aby když přijde chvíle vystupování, na našem prázdném místě zůstala citlivost a milé vzpomínky pro ty, kteří pokračují v cestě.

Tobě, který jsi částí mého vlaku, přeji ...

Šťastnou cestu!   

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Vlak - život

(Marie M., 30. 5. 2011 20:36)

Velmi pěkné přirovnání. Vlak - život, nastoupení do vlaku a na určené zastávce z vlaku vystoupení.

Šťastný Nový rok 2011

(Marcela-Macek, 31. 12. 2010 13:24)

http://marcela-macek.wz.cz/
Martičko, přišla jsem Vám popřát pohodové vykročení do Nového roku.
http://nd04.jxs.cz/568/547/9ee6515b52_72282602_o2.gif