SUBHAM ASTU SARVADŽAGATAM

V letošním roce jsme jezdili naším obytným autíčkem - stařičkou Avií - po krásách Slovenska. A že jich není málo! Mimo jiné jsme navštívili skanzen Vlkolínec.  Vesnička se nachází v pohoří Velké Fatry. My jsme tam dorazili v podvečer, asi tak kolem šesté hodiny. Pokladna už byla zavřená, protože  bylo po návštěvních hodinách. Takže jsme se vydali na prohlídku sami, bez průvodce. Sluníčko už tolik nepralo, tak jsme vyšlapali celý kopec, ve kterém se malé, dřevěné domečky nacházejí. Dýchala tam na nás historie tohoto místa, snad o to víc, že jsme si plně uvědomovali, jak těžce se tam muselo obyvatelům žít. Dosud vesničku obývá 28 lidí. Jedna paní se prý dožila 102 let. To jsme se dověděli od pána, který do Vlkolínce jezdí už jenom na rekreaci. Tzv. tam "chalupaří". Přijel na svou chaloupku se dvěma chlapci, vnoučky, kteří okamžitě po vesničce začali běhat a potkali jsme je ještě několikrát. Hovořili jsme také s místní rodačkou, osmdesátiletou paní, která nám vyprávěla o životě ve vesničce nyní i dříve. I její syn, který s ní ve Vlkolínci žije se přidal k rozhovoru. Při tom natíral lavičku - prostě pracoval, nezahálel. Paní nám vyprávěla, jak dříve byly kolem vesničky pole a louky. Teď je všechno zarostlé náletem a je zde jenom vysoká tráva. Dříve se louky kosily, obyvatelé měli kravičky i koníky (ti bohatší), a chovali také ovce. Tak nějak přežívali. Nebylo tam lehké žití. Vzpomenula i na dobu války. Vyprávěla jak byla vesnička odstřelována z protějšího, ještě vyššího kopce. Celý život tam byl a je dosud dost těžký. Přesto by ale tato paní neodešla z tohoto místa a hodlá zde dožít. V zimě to musí být dost obtížný život - odříznutý od ostatního světa. Pro nás "měšťáky" zpohodlnělé všemi vymoženostmi města, jako super a hypermarkety, veřejnou městskou dopravou a tím, že máme všechno prakticky u nosu, protože žijeme na menším městě, by to snad bylo k nepřežití. A to i v létě, protože např. já jsem se dočetla, že v nižších polohách kopce na němž se nachází vesnička jsou často k vidění medvědi. Brzy zrána vychází na louku sbírat různé plody. No tedy pro mne, ne zrovna hrdinu připraveného na takové setkání, žádný příjemný zážitek by to nebyl. Přesto to bylo pro mne jedno z nejkouzelnějších míst, které jsem měla příležitost navštívit. Možná i proto, že tento skanzen stále  ž i j e  a životem doslova  d ý c h á .